V rámci okruhu preferujeme začínat v Tokiu, a to hned z několika důvodů.

• Zvyknete si na ruch - přece jen je to hlavní město, ulice jsou často přelidněné, u památek jsou nezřídka davy, a to je přesně to tempo, na které si musíte zvyknout, pokud nechcete být z Japonska zklamaní.

• Naučíte se s MHD - právě v Tokiu je jedno z nejpřehlednějších a nejlépe uspořádaných nejen v rámci Japonska, ale také v rámci všech zemí, které jsme navštívili. To ale neznamená, že vás nečeká trošku bojovka. Jen metro má přibližně 13 linek a 286 stanic.

Tip pro vás: Při výběru ubytování zapomeňte na oblast Shinjuku. Je to opravdu, ale opravdu velmi přelidněná část a může to pro vás být na první dny trošku moc. Ubytujte se kdekoli dál od centra kolem linek metra Marunouchi Line (červená) nebo Ginza Line (oranžová).

• Možnosti výletů - Tokio pro vás může mít strategickou polohu. Odtud samozřejmě jezdí většina spojů na další místa. Pokud budete mít v itineráři na začátku Fuji nebo Hakone (což asi budete), z Tokia je doprava nejsnazší. 
• Cena letenek - toto samozřejmě není ultimátní pravidlo, ale právě do Tokia bývají letenky nejčastěji za rozumnou cenu. 
  

Místa která jsme v Tokiu navštívili:

Park Ueno a park Yoyogi - pokud kvetou sakury, užijete si je dosyta v obou parcích. Ueno je za nás každopádně místo číslo 1. Je to rozlehlý park s jezírky, na kterých se můžete projíždět i na lodičkách a v neposlední řadě je z části plný stánků s jídlem, a v jeho prostorách se také nachází krásná pagoda. 

Na rozdíl od toho nám Yoyogi přišel klidnější, je rozhodně menší a je zároveň přilehlý chrámu Meiji. 

Upřímně doporučujeme navštívit oba, každý z nich má jinou atmosféru, ale nakonec stejně záleží na tom, kde budete a jak budeme mít složený celý itinerář. Pokud byste nás nutili vybrat jen jeden - Ueno by byla jasná volba.

Sensoji temple - nejstarší budhistický chrám v Tokiu.  Slavná Thunder Gate s obřím červeným lampionem, která je vstupní branou do oblasti je tak slavná, že často funguje jako vizuální zkratka pro celou čtvrť ve které se chrám nachází. Pro zajímavost - lampion uprostřed váží přibližně 700 kilogramů.

Cesta k chrámu vede přes uličku Nakamise. Ta je dnes plná suvenýrů a tradičních snacků, ale zároveň je sama o sobě součástí atmosféry místa, nejen "ulička před chrámem". Nevynechejte! Tady koupíte ty nej suvenýry z celé oblasti.

Sensoji není jen jedna budova ale celý komplex. V areálu kromě hlavní budovy najdete menší haly, hřbitovy a zahrady a také 5ti patrovou pagodu.

Jen pozor: Web chrámu uvádí, že sem ročně přijde asi 30 milionů návštěvníků. Tady fakt nebudete sami :)

TeamLab planets - to není jen muzeum, tady se stanete součástí expozice a zapojíte všechny své smysly. V některých částech procházíte vodou naboso, v jiných interagujete s překážkami a jinde se kolem vás rozprostírají stovky orchidejí - to vše v jednom areálu. 

Tokio vás možná překvapí. Není tak obrovské (myšleno výškové budovy), jak možná čekáte. Dokonale se tu spojuje historická architektura s moderními budovami města. Kontrasty vás oslní a během pár chvil dokážete úplně změnit prostředí, ve kterém se nacházíte. V jednom momentu stojíte v Pokémon centru, kde jsou lidé ochotni stát hodinové fronty, aby si mohli koupit předměty s tímto japonským fenoménem, a za 10 minut stojíte v chrámu lásky -  malém, malebném s úplně jinou energií - přesně tohle je Tokio.

Tip pro vás: My již několik let úspěšně ignorujeme jet lag, takže nám v Tokiu stačil jeden den po příletu a potom jeden den před odletem. Pokud víte, že potřebujete po příletu čas na aklimatizaci, myslete na to a dejte si tu více času. Zejména na začátku. Tokio díky své velikosti a také velikosti metra může být energeticky dost vyčerpávající. 

Meiji jingu shrine -  stojí v Shibuye, hned u Harajuku, ale areál je obklopený rozsáhlým lesem o velikosti asi 70 hektarů. Jakmile projdete velkou tori branou, ruch města téměř zmizí. To nás až překvapilo. projdete se obří cedrovou alejí a dostanete se ke svatyni a velkému komplexu. Hlavní areál se tradičně otevírá při východu slunce a zavírá při západu slunce. Už to samo o sobě podporuje pocit, že místo funguje trochu jiným tempem než zbytek Tokia.

Jedna z nejzajímavějších vizuálních věcí na Meiji Jingu jsou sudy na japonské saké. 

Za prohlídku stojí také zahrady, které jsou pár kroků od vstupu do hlavních prostor svatyně. 

Hachiko statue a Shibuya crossing - tato místa jsou od sebe co by kamenem dohodil. 

Hachiko byl pes, který každý den chodil na stanici Shibuya vyzvedávat svého páníčka, profesora Hidesabura. Když profesor v roce 1925 náhle zemřel, Hachiko se na stanici dál vracel ještě řadu let. Právě díky tomu se stal symbolem věrnosti, který dnes zná nejen celé Japonsko. 

Křižovatka Shibuya je tak slavná, že ji oficiální turistické zdroje popisují jako jednu z nejvýraznějších tváří Tokia. Bodejť by ne, když v jednu chvíli křižovatku přechází až 1 000 lidí.  Za den ji přejde dokonce nepředstavitelných 250–500 tisíc lidí.

Takeshita street - ulice módy, suvenýrů a dobrého jídla. Jakmile budete mít dost parků a památek a dostanete hlad, tohle je jasná volba. Ikonická a vždy přelidněná ulice. Možná si říkáte "hm...ulice", ale nakupovala tu například i Lady Gaga. To hezky ukazuje, že její vliv dávno nepřesahuje jen Tokio, nebo Japonsko. Pokud milujete jako my cetky a street food - tady budete jako v nebi.

Další zajímavostí může být Purikura - fotobudky s filtry pro holčičky (i chlapce, nebyli jsme zdaleka jediní) -  je to bizár a taky krásný suvenýr. Zkuste to!

Tokyo Skytree  - je to nejvyšší samostatně stojící vysílací věž na světě. Můžete se odvážně vydat na 2 vyhlídkové galerie ve výšce 350 nebo 450 metrů a užít si panoramatický výhled na Tokio. Nahoře je i skleněná podlaha pro odvážné :)

Celá věž je obklopená street foodem ve 4.patře a také obřím nákupním centrem, pokud byste toužili utratit nějaký ten jen. 

Akihabara: electric city - sem se nechodí kvůli památkám ani atmosféře tradičního Japonska, ale kvůli světlům, zvukům, arkádovkám, figurkám, anime, herním obchodům, obřím obrazovkám a chaosu. A právě v tom je její síla — člověk má pocit, že se ocitl uvnitř světa, který do té doby znal jen z internetu.

Celá tahle ulice je o šíleném zážitku. Podívat se do obchodů s anime, zkusit z automatu vytáhnout hračku, zahrát si arkádovky, vidět cosplay v ulicích a prostě si tak nějak užít kompletní přehlcení smyslů.

Pokud se rozhodnete ulici navštívit, nechoďte sem s tím, že se vám musí líbit, protože je to slavný cíl turistů. Jděte sem, protože to chcete vyzkoušet - a klidně si nakonec řekněte - toto už není pro mě :)

Pro většinu cestovatelů jde o povinnou zastávku. Přeci jen je Fuji  dominantou Japonska a snem mnoha turistů je vidět ji v celé své kráse -  bez mraků s azurovým nebem. Ale k tomu později. 

Oblast 5 jezer je z Tokia snadno dostupná v zásadě několika způsoby:

• Po vlastní ose - skočíte na vlak nebo autobus a pohybujete se v oblasti pomocí MHD. Logisticky je to asi nejnáročnější varianta. v oblasti je několik velmi zajímavých míst a pokud se chcete přepravit třeba od vyhlídky s pagodou k lesu sebevrahů a vidět ledové jeskyně, je to velmi těžce zvládnutelné v jednom dni. 

• Pronájem auta - tady získáte naprostou svobodu. Můžete jet kdykoli kamkoli, nicméně nevýhodou je, že neznáte ta nejlepší vyhlídková místa. Často tak zastavíte někde, kde je hora hůře vidět, nebo minete místo, které stojí za krátkou zastávku

• Organizovaný zájezd - mnoho společností poskytuje tuto službu. Pokud vám nevadí jet se skupinkou turistů dostanete se na mnoho míst v oblasti, užijete si výhledy a třeba se seznámíte s někým, s kým si užijete zbytek dovolené, protože budete mít společnou trasu. 

• Soukromý řidič - tuto variantu jsme zvolili my. Stihnete vidět většinu míst, určujete si tempo, průvodce zastaví a ukáže ty nejlepší spoty a máte soukromí. Další výhodou, kterou jsme využili je to, že odjedete z Tokia, ale řidič vás může "vyhodit" kdekoli jinde v oblasti. čili ušetříte starosti s kufry. Naše výstupní stanice byla rovnou na ubytování v další zastávce - Hakone. Nevýhodou samozřejmě je to, že tato varianta je finančně nejnákladnější. 

Místa která jsme v oblasti 5 jezer navštívili:

Jezero Kawaguchiko - asi nejznámější zastávka. Za hezkého počasí se hora nádherně zrcadlí na ploše jezera, na jeho břehu najdete mnoho vyhlídkových míst. 

Kolem jezera najdete také Oishi Park s velkými záhony barevných květin, kfde se vám naskytne unikátní pohled na horu. Za nás stačí opravdu kratičká zastávka -  užít si výhledy udělat si krásné fotky a pokračovat dál. 

Jezero Saiko - menší a výhled na Fuji je lehce zakrytý ostatními horami, ale nebyl tu skoro nikdo, A to je to, co preferujeme. Navíc v okolí jezera Saiko se nachází malebná vesnička Saiko Iyashi-no-Sato Nenba. Představte si ji jako skanzen se spoustou dřevěných domků se slaměnými střechami porostlými mechem. Celá vesnice je postavená kolem vodních kanálů a uměle vytvořených jezírek . 

Další jezera - nenavštívili jsme je všechna, v jednom dni se to nedalo zvládnou, ale dopíšeme sem pro úplnost všech 5 jezer. Jezero Shojiko je nejmenší a většina lidí k němu nezavítá Údajně má však díky svojí vzdálenosti a opuštěnosti jinou atmosféru - samota a panorama. Jezero Motosuko je nejzápadnější, nejhlubší a patří k nejčistším. Výhled z Motosuko najdete i na 1000 yenové bankovce. Posledním jezerem je Yamanakako jako největší a nejblíže položené k hoře Fuji, U jezera se nacházejí také velká květinová pole.

Les Aokigahara - neboli les sebevrahů. Atmosféra místa je neuvěřitelná, je to dočista jiný les, než který jsme kdy předtím navštívili. Vyrostl totiž na lávovém podloží po velké erupci Fuji. Právě porézní lávové podloží pohlcuje zvuk, takže les působí nečekaně tlumeně a izolovaně. To je jedna z věcí, kterou z fotek nepochytíte -  tu atmosféru prostě musíte zažít. 

Les není jen jeden spot, který si odškrtnete -  je to celá oblast. Můžete si dát procházku po lese, ale také navštívit například dvě jeskyně - Narusawa Ice Cave a Fugaku Wind Cave. Obě místa jsou takovými přírodními lednicemi - pořádně se oblečte!

Jako milovníci hororů a nadpřirozena musíme zmínit, že Aokigahara je po desetiletí spojovaná se sebevraždami, proto má přezdívku les sebevrahů (tento horor jste možná viděli). Nejde jen o moderní fenomén. S lesem jsou spojovány i mytologické příběhy o smrti, opuštění a duších. V některých textech se zmiňuje i legenda o ubasute, tedy odložení starých lidí v době hladomoru. Rozsah sebevražd byl natolik velký, že se roky vedly oficiální statistiky nalezených těl a odhalených pokusů o sebevraždu. Dnes jsou u vstupů cedule, které lidi vyzývají, aby vyhledali pomoc a nemlčeli o svém trápení. Nejde tedy jen o strašidelný příběh, ale o problém, kterému Japonsko čelilo. Buďte pokorní, ať už legendám věříte a nebo ne. 

Celý itinerář na vás čeká v tomto článku.

Viditelnost hory Fuji

Tohle je trošku oříšek. Každý by chtěl vidět Fuji v celé své kráse, Dlouhodobé statistiky však uvádí, že hora je skvěle viditelná jen cca 80 dní v roce. 

Nejlepší viditelnost je údajně obecně spíše v ranních hodinách - před 9:00 a větší šance je v období podzimu.

Teď, ale popřu vše co jsem napsal. My jsme byli u Fuji v dubnu a měli jsme dokonalé počasí prakticky celý den - pravda je že i sám řidič byl překvapený. Ale den předtím byla viditelnost taková, že jste nevěděli nejen to, že jste u Fuji, ale ani to, že jsou okolo nějaká jezera. 

Bohužel, tohle je příroda, a tak s tím musíte počítat. Fuji vám nikdo nezaručí, a pokud je toto váš vysněný spot, můžete s otevřeným itinerářem čekat třeba týden v Tokiu na den, kdy bude počasí skvělé -  ale ani tak, to nemusí vyjít.

Nebuďte zklamaní, mnoho cestovatelů ji vidí až při několikáté návštěvě Japonska! Držíme vám palce!

Chureito Pagoda / Arakurayama Sengen Park - tohle je prostě must stop! Každý chce vidět Fuji se slavnou pagodou a třešňovými květy pod ní. 

Na toto místo si nechejte více času, protože tento pohled není zadarmo - zaplatíte za něj časem. Fronta na vyhlídku může dosahovat až 2-3 hodin podle sezóny a času, kdy na místo dorazíte. My jsme byli na značkách 9:30 a v tomto čase už byla fronta na hodinu!

Ale nám to za to stálo -  díky dokonalé viditelnosti se naplnilo přesně to, co tohle místo slibuje. Ikonický výhled na Fuji. A tohle přejeme každému z vás, protože pokud tu majestátnost vidíte před sebou, je to prostě přesně to, co vám bude Fuji a celé Japonsko navždy připomínat.

...mimochodem, neviděli jste už tuhle fotku na zamykací obrazovce ve  Windows? :)

Naše jednodenní zastávka v nádherném kraji hor, jen nám celý den pršelo. To znamená, že v této sekci neuvidíte ty přenádherné fotky. o to víc se vám pokusíme popsat, co můžete vidět, pokud vám bude počasí přát více než nám. 

Hakone není národní park, nebo nějaký izolovaný areál. je to celá vulkanická oblast ukrývající výhledy na hory, jezera, sirné výpary a husté lesy. Během jednoho dne můžete jet horským vlakem, lanovkou nad vulkanickou krajinou, lodí po jezeře a pak skončit v horkém onsenu. Právě ta proměnlivost je na Hakone cestovatelsky nejzajímavější.  

Záleží na vás jak oblast uchopíte. Buď to může být jednodenní výlet z Tokia (ten den tam i zpět), nebo můžete přespat přes noc a ráno vyrazit na obhlídku a další den ráno odjet (tak jsme to udělali my). Pokud chcete vidět to nejzajímavější, doporučujeme vám si opravdu nechat celý den na místě, jinak to bude jen honička za fotkami a odškrtáváním míst - navíc za hezkého počasí počítejte s větším množstvím lidí. Za špatného počasí naopak počítejte s tím, že lanovka, kterou budete k přesunu potřebovat a chtít, nemusí jet a nebo fungovat s velkým zpožděním. 

Místa která jsme v oblasti Hakone navštívili:

Samotná doprava po oblasti je zážitkem, na který jen tak nezapomenete...

Plavba po jezeře Ashi - když už mluvíme o dopravě, tak tahle plavba by vás neměla minout. Z jezera si užijete výhledy na okolní lesy. Za krásného počasí uvidíte i Fuji a u přístavu na vás vykoukne slavná Tori brána na jezeře. 

Musíte ale odhlédnout od toho, že je to trošku turistická past. Fronty mohou být dlouhé a zároveň je design lodi pirátský- samozřejmě fakt divné na Japonském jezeře. Ale zkuste na to zapomenou, samo o sobě je to hezký zážitek a ty výhledy i za špatného počasí stály za to. 

Hakone shrine a slavná Tori gate- pravděpodobně nejznámější místo celé oblasti. V okolí chrámu se nezapomeňte projít cedrovou alejí a kolem jezera. Zastavte se u Tori gates of peace a užijte si jednu z těch dokonalých fotek z Japonska. Jako bonus k fotce získáte také obrovskou frontu - tahle fotka totiž opravdu není zadarmo! Chrám je jen pár kroků od samotné Tori a působí mysticky i tím, jak je skrytý pod mohutnými cedry.

Owakudani - nejlépe se sem dostanete lanovkou a po cestě si užijete krásné výhledy. Nahoře na vás čeká sirný zápach, pára ze země a šedohnědá krajina dávají pocit, že jste najednou v úplně jiné části Japonska. 

V Owakudani je nejsilnější ten pocit "živé země" — sirná zřídla, horké prameny a všudypřítomná vulkanická aktivita - ano, je to stále vulkanicky aktivní oblastí.

Nezapomeňte ochutnat černá vejce, která jsou tu vyhlášená. Připravují se v  horkých pramenech a zčernají kvůli reakci železa a sirných složek ve vodě. Říká se, že jedno vejce přidá sedm let života (prodávají se po 4ks). Dobrou chuť.

Druhou ikonou oblasti je Owakudani curry - dejte si! Popis mluví o curry inspirovaném kouřovou a vulkanickou krajinou Owakudani. Je to výborná zastávka na oběd!

Hakone open air museum - poslední doplnění ke všem kontrastům oblasti. Nejsme moc fanouškové muzeí a galerií, ale  tohle místo je skvělé i pro ty, co to mají stejně jako my. Po areálu se můžete volně procházet a užívat si venkovní expozice, a dokonce můžete navštívit i Piccasův pavilon. Zajímavým kontrastem muzea je mini onsen, kde si v horké vodě turisté mohou nahřívat nohy v tzv. footbath. Nevynechejte tohle místo, jde snadno přehlédnout. 

Nejlepší jídlo v Japonsku? Tak přesně to je Osaka. Není divu. Její identita totiž stojí hodně na jídle. Osace se dlouhodobě říká "národní kuchyně" a je spojená také s výrazem kuidaore, tedy něco jako "projíst se k bankrotu" nebo "jíst, dokud nepadneš". To je přesně důvod, proč tady jídlo nefiguruje jako doplněk cesty, ale skoro jako hlavní program - tady se najezte dosyta - Kyoto vedle Osaky působí jako chudý příbuzný -  teda co se jídla týče.

Osaka je město o rozloze 225 km a téměr 3 miliony obyvatel -  čili dvě Prahy :)

Mnoho lidí začíná svoji cestu zde nikoli v Tokiu, protože podobně jako Tokio může fungovat jako dopravní uzel do ostatních turistických míst. Navíc Osaka je oproti Tokiu jednodušší začátek. Město je sice hodně živé, ale klidnější než Tokio. Za nás je úplně jedno, kde začnete - většina lidí jezdí Japonsko jako okruh, takže nezáleží, kde do něj naskočíte.

Kuromon Ichiba Market - stejně jako je Osaka kuchyní Japonska, tak Kuromon je kuchyní Osaky. Stovky stánků, každý nabízí jinou pochutinu, suvenýry nebo mořské plody. Nebudete vědět, co zbaštit jako první. My jsme si v každém stánku dali něco a tím elegantně ochutnávali i vyřešili oběd:)

Nevynechejte příležitost ochutnat Takoyaki - typické kuličky plněné chobotnicemi - kromě toho, že chutnají skvěle, tak je zážitek pozorovat jejich přípravu. Dobrou chuť!

Shinsekai street - poměrně živá neonová ulice, doporučujeme ji navštívit spíše k večeru nebo v noci. Čtvrť byla rozvíjena od roku 1912 jako moderní zábavní oblast, inspirovaná tehdejšími západními vzory. Dnes ale nepůsobí futuristicky, spíš retro — a právě v tom je její kouzlo. celá čtvrť má dvě dominanty: věž Tsutenkaku, která ční nad čtvrtí, a sochu Billikena, který je v Osace považován za symbol štěstí - jeho motivy uvidíte úplně všude. Nejznámější soška Billikena je přímo ve věži v 5. patře, pokud mu pohladíte nožky přinese vám to štěstí:) 

Pokémon center a Nintendo store - stovky lidí bláznící kolem jednoho fenoménu - Pokémonů. V obchodě najdete snad i to, co si nedovedete představit. Tohle místo navštěvujete kvůli atmosféře. Hůř se hledá, protože je až horním patře obchodního domu připojeného ke dvěma nádražím - Umeda a Osaka station - tohle místo je bojovka.

Může se vám stát to, co nám, že přijdete a fronta bude tak obrovská, že personál bude rozdávat časové vstupenky... klidnější alternativou může být Pokémon obchod v Tokiu pod Skytree.

Tennoji park - krásné odpočikové místo sousedící se zoologickou zahradou. Klidná procházka, kde se spojuje klid parku a ruch velkoměsta. v areálu nás zaujaly primárně dva spoty - Kawazokoike, Keitakuen Garden. Krásný dřevěný most nad jezírkem plným kaprů a zenová zahrada ležící ihned za muzeem. Tohle je přesně to místo, kde můžete jen posedět a odpočinout si během náročného dne. Na jaře jsou tu sakury přenádherné.

Tsuyu no Tenjinsya (Ohatsu Tenjin) - díky příběhu o nešťastné lásce mezi gejšou a obchodníkem, která končí sebevraždou, se chrám stal symbolem věčné lásky a romantického pouta. Dnes sem často přicházejí páry a zamilovaní, aby si zde přáli šťastný a trvalý vztah – například pomocí speciálních "ema" - dřevěných destiček ve tvaru srdce, na které píší svá přání.

Je to kouzelné, malinké místo uprostřed nákupních ulic a městského ruchu, které najednou působí jako oáza klidu. Je zajímavé jak pár srdíček a růžových papírků, promění obyčejný chrám v romantické místo.

Namba Yasaka Jinja - největším tahákem rozhodně není samotná svatyně, ale obrovská lví hlava. Široce otevřená lví tlama má "spolknout" zlé duchy a neštěstí a přinést štěstí, zvlášť ve studiu a podnikání.

Není to nejkrásnější nebo nejvýznamnější chrám oblasti, ale rozhodně je to ten, který si budete nejlépe pamatovat. Může být zajížďkou, protože se nachází v zapadlé uličce, ale rozhodně bude "wow" zážitkem.

Místa která jsme v Osace navštívili:

Osaka aquarium - asi největší akvárium, které jsme v životě viděli a je považováno také za jedno z největších na světě, Celé je postaveno jako cesta kolem Pacifiku -  posouváte se z místa na místo a pozorujete jednotlivé ekosystémy - od Japonska až po Antarktidu.

Srdcem akvária je obří nádrž, které dominují žraloci obrovští - tedy největší žraloci na světě. Centrální nádrž je tak obrovská, že kolem ní procházíte většinu svojí návštěvy. 

Akvárium má zajímavě vytvořený okruh a nabídne vám pohled na zvířata z různých perspektiv. Začnete v horních patrech a postupně klesáte a klesáte. Napřed vidíte delfíny skotačit na hladině a pak vidíte jejich pohyb pod vodou na dně akvária. 

Upřímně, toto je moc hezký zážitek, ale pro nás jako potápěče, kteří milují pozorování zvířat ve volné přírodě, bez nádrží a klecí to bylo takové hořkosladké. Tím se ale nemusíte trápit. Pokud máte děti, bude to pro ně zážitek na celý život - když se nestanou potápeči :) 

Osaka castle - za tímhle místem je dost krvavá historie (obléhání a destrukce) a to co navštívíte už vlastně ani není původní hrad. Jeho poslední verze byla postavena roku 1931 - vypadá mnohem starší než ve skutečnosti je:). Hrad slouží spíš jako muzeum - pokud hledáte autentické dřevěné místnosti nepotěšíme vás, ale pokud vás zajímá něco málo z historie a chcete si užít unikátní expozice používající hologramy, tak budete nadšení. Krásnou zastávkou je samotný vrchol věže odkud můžete pozorovat velkou část Osaky.

Kolem hradu se dá projet na zlatých gazebo loďkách, ale pokud hrad navštívíte, rozhodně nevynechejte zahradu Nishinomaru, Ta vám nabídne krásné výhledy a na jaře si užijete nádherné sakury plné květů.

Shitenno-ji temple - považovaný za první oficiální buddhistický chrám v Japonsku. Obrovský areál, jehož dominantou je pěti patrová pagoda, kterou můžete vystoupat až do nejvyššího patra.

Toto místo v mnoho itinerářích není, není to nejzajímavější, ani největší, ani nejnazdobenější chrám, ale má obrovké kouzlo svým umístěním, atmosférou a samotným areálem. Nenajdete tu totiž jen chrám, ale také želví jezírko, jednu z nejstarších kamenných tori v Japonsku a zenovou zahradu.

Díky své barvě je také přezdívaný jako hrad bílé volavky. (Má i svého kamaráda - hrad černé vrány. který najdete na konci itineráře).

Celé město vyrostlo právě kolem hradu a na rozdíl od Osaky tu nenajdete muzeum - najdete tu dokonalou hradní atmosféru, temné dřevěné místnosti a mnoho skrytých zákoutí. Hrad patří mezi památky UNESCO díky své 400 leté historii. 

Už ve chvíli kdy vystoupíte z nádraží, vidíte hrad přímo před sebou - doslova vás bude vábit k návštěvě. Vodní příkopy kolem hradu jsou malebné a užijete si každý centimetr od vstupní brány až po vrchol věže. 

Upřímně, Himeji pro nás byl nejkrásnější hrad, který jsme během svého putování v Japonsku viděli. Nezapomeňte se potoulat zahradami kolem hradu. Když odkvétají sakury a začnou kolem létat bílé lístky máte pocit, že stojíte u hradu kde sněží.  Samotná prohlídka vám potom vezme dech. Jen pozor, oproti českým hradům, uvnitř není prakticky žádné vybavení a na rozdíl od Osaky ani muzeum -  je to "jen" syrový prostor původního hradu - ať nejste zklamaní pokud byste čekali nějaké expozice:)

Himeji dává smysl jako jednodenní výlet stejně jako dvoudenní zastávka s tím, že si kromě prohlídky hradu užijete i další zajímavá místa v okolí jako chrámový komplex a podobně - my zůstali jen u prohlídky hradu.

Kvůli Himeji musíte podniknout minimálně půl denní výlet a věřte nám, že to je jedno z míst, které prostě z itineráře vynechat nechcete. Klidné město, dokonalá architektura, 

Jeden tip - ráno je prostě ráno. Přivstaňte si a buďte tu na otvíračku -  poděkujete nám. Přeci jen hodně lidí chce vidět bílou volavku a fronty mohou být hooodně dlouhé. 

Bylo hlavním městem Japonska přes 1000 let. Není tedy divu, že působní malinko jinak než ostatní města, která jsme navštívili. Dnes má rozlohu přibližně 828 km2 a téměř 1,5 milionu obyvatel. Přičtete přibližně 1.600 budhistických chrámů, 400 šintoistických svatyní a moderní život a máte dokonalý obrázek o tom, co vás čeká. Tady se historie a každodenní život prolíná v každém okamžiku, aby toho nebylo málo, v Kjótu je přibližně 20 % japonských národních pokladů a asi 14 % důležitých kulturních památek země.

Upřímně, co se týče památek a atmosféry, je Kyoto naše číslo 1 na cestě Japonskem. Co se ale týče jídla... ehm možná i poslední místo by bylo pochvalou.

Tip na cestu: Nehledejte náhodně restaurace jako jsme to dělali my -  raději hledejte recenze na internetu, pokud se chcete dobře najíst. Zajímavostí ale je, že Kyoto je údajně město s největší koncentrací Michelinských restaurací (něco kolem stovky). Asi jsme měli fakt špatnou ruku (PS: spojili jsme se i s jinými cestovateli a co se týče jídla, v názorech se hodně shodujeme -  dejte nám vědět, jak chutnalo vám:))

Sanjūsangendō Temple - pokud hledáte krásné fotky, tohle místo není pro Vás -  je zde totiž focení přísně zakázáno. Hlavní důvod návštěvy je 1001 soch Kannon - buddhistické bohyně soucitu. Pokud ve vás tohle místo nevyvolá pocit malosti a pokory tak už asi žádné. Není to dlouhá zastávka, ale my bychom ji z itineráře nevynechali. 

V okolí hlavní haly jsou malebná jezírka, a užijte si i samotnou procházku areálem. 

Chion-in Temple - Chion-in je hlavní chrám Jōdo-shū, tedy japonské školy buddhismu Čisté země. Je spojený s mnichem Hōnenem, Obří brána, obří zvon (jeden z největších v Japonsku), sedm divů (chrám má vlastní legendy) -  to vše je tenhle turisty trošku zapomenutý chrám. Přestože leží poblíž hlavních památek, mnoho turistů sem neproudí a to je dobře. Je to přesně to místo tam si odskočíte odpočinout od ruchu z ostatních chrámů. Jeho velikost Vás dostane a po areálu si užijete krásnou procházku, 

Heian-jingū - je mnoho důvodů, proč navštívit právě tohle místo. Už u vchodu to je obří 24 metrů vysoká tori brána stojící nad 18 metrů širokou silnicí. To, co v Heian-jingū vidíte, není náhodný chrámový design. Areál byl navržen jako zmenšená připomínka dávného císařského paláce, protože samotný chrám byl vystavěn jako připomínka identity Kyota - má připomínat dobu, kdy bylo Kyoto hlavním městem. Nezapomeňte na zahrady! - krásné bloudění, přeskakování kamenů v rybníce a jeden z nejkrásnějších mostů, co jsme viděli -  nejvíce nás sem táhly právě zahrady a byly ještě o 1000% lepší, než jsme čekali. 

Kinkakuji temple neboli zlatý chrám - místo, které asi nikdo v Kyotu nevynechá - a to je důvod, proč je narvané k prasknutí. Je téměř lhostejno v jaký čas sem dorazíte, vždy bude plno. Původně mělo evokovat ráj na zemi -  až se budete prodírat davem, asi budete jiného názoru 😂. 

PS: další na seznamu UNESCO.

Sumo - sice jsme v Japonsku viděli sakury, ale zároveň jsme ho navštívili v době, kdy neprobíhá žádný oficiální sumo turnaj. Co by to ale bylo za návštěvu Japonska, kdyby v ní nějaké to sumo nebylo, že?

Naštěstí existují alternativy - ano, jsou to spíše turistické zážitky, ale pořád lepší než nic. Celý sumo program hodnotíme velmi kladně. Existuje mnoho společností provozující sumo zápasy, během kterých uvidíte ukázku souboje a taky informace o historii sumo. V neposlední řadě většina z nich nabízí i dobrou večeři:)

Jak jsme se poprali se sumo si můžete prohlédnou tady.

Fushimi Inari Taisha - začneme tím, na co asi většina lidí čeká - tisíce Tori bran na jenom místě. Kromě toho, že je to asi nejoblíbenější fotospot celého Kyota, je to také hlavní svatyně božstva Inari v celém Japonsku - božstvu původně spojovanému hlavně s rýží, úrodou a saké. Postupně se jeho role rozšířila i na prosperitu v podnikání.

Tori nejsou jen ozdoby - jsou to dary. Jednotlivé brány darovali lidé a firmy jako poděkování nebo prosbu za prosperitu, i proto na nich často uvidíte jména dárců a data darování (použijte překladač na japonské znaky po stranách:)

Fushimi Inari není jen spodní část, kterou navšítí většina lidí se slavným tunelem z tori bran, je to celá hora a pokud byste chtěli projít celý areál nechejte si tak 2-3 hodinky volno v itineráři - podle nás to za to rozhodně stojí. 

Posledním zajímavým detailem jsou lišky, jejichž sochy budete potkávat po celé cestě kolem hory. Mnoho lidí si myslí, že lišky jsou samotné božstvo, ty ale představují jeho posly.

Ať už navštívíte jen spodní část chrámu, nebo celý okruh - tohle bude 100% místo, na které budete dlouho vzpomínat.

Chrám Kiyomizu-dera - další must see a klenot Kyota, další památka na seznamu UNESCO. Jméno Kiyomizu-dera znamená "Chrám čisté vody" a souvisí s vodopádem Otowa, který je přímo součástí areálu a rozhodně ho doporučujeme během návštěvy nevynechat. 

Tento chrám je jeden z nejnavštěvovanějších v Kyoto, což sebou samozřejmě nese i velké množství návštěvníků. 

Opět se připravte na dav! Místo je extrémně exponované a i oficiální japonské weby doporučují jeho návštěvu už v 6:00. (Byli jsme na otvíračku a zdaleka jsme nebyli sami, ale ve srovnáním s odpolednem to byla procházka rájem)

Nezapomeňte po cestě navštívit také ulice Ninenzaka a Sannenzaka. Nemůžete je minout, leží totiž po cestě k chrámu a jsou to malinké uličky, malebné a plné dřevěných domků plných suvenýrů a keramiky.  Velmi fotogenická ale také velmi přeplněná.

TIP: Půjčení kimona - kimono si můžete půjčit v Japonsku snad kdekoli, nám přišlo nejpříhodnější ho nosit právě kolem tohoto chrámu a v uličkách okolo. Dodalo to tomu úplně jinou atmosféru. 

Hrad Nijo - Nijo Castle na první pohled nepůsobí jako typický japonský hrad s vysokou hlavní věží. Byl postaven hlavně jako kyotská rezidence šóguna Tokugawy Ieyasua (tohle jméno si zapamatujte -  něco mi říká, že o něm ještě budeme mluvit:) Největší zajímavostí není samotný areál, ale Ninomaru-goten Palace — je to zachovaný prostor politické moci, kde každá místnost, obraz i výzdoba měly ukázat, kdo stojí v hierarchii výše. Není to nejdelší zastávka, ale v našem itineráři to bylo první místo, kde jsme si prohlídli typické japonské místnosti a malby na zdech. Tohle místo ve vás bude rezonovat.

Nishiki Market -  je libo nakupovat nebo ochutnávat kuchyni Kyota? Tak tohle je vaše místo - zastřešená nákupní ulice plná restaurací a krámků. Jen malé upozornění, každý krámek má vlastní otevírací dobu. Není to ani ranní, ani večerní trh, takže pokud si najdete vytoužený krámek dopředu doporučujeme najít i jeho otevírací dobu:) Jen pár minut od Nishiki marketu najdete uličku zvanou Pontocho, ta je plná restaurací, barů, dřevěných krámků a ožívá právě až v noci. Během dne se tu můžete projít, ale nenajdete ani jeden otevřený krámek nebo restauraci. je to ale malebná procházka v nejužší uličce, kterou jsme v Japonsku navštívili, takže za nás doporučujeme ve dne i v noci:)

Arashiyama Bamboo Forest - tady čekejte hlavně kratičkou procházku, ideálně brzo ráno, nebo později odpoledne. Během dne jsou tu davy, ale ani moc nechápeme proč. Ano, jasně bambus, ano je vysoký... Upřímně, pokud jste neměli možnost vidět bambus volně v přírodě, tak je to super zastávka, kde si prohlédnete strukturu a velikost bambusu. Pokud jste ale měli tu čest seznámit se jinde, tak vás pravděpodobně procházka po oplocené betonové uličce mezi davy lidí neuspokojí. Jestli plánujete v oblasti i další místa (my jsme je nestihli), tak se s nimi bamboo forest skvěle kombinuje.

Spoiler: Co se týče míst, je Kyoto naše číslo 1.. Tohle město a jeho památky jsme si naprosto zamilovali.

Možná trošku netradičně jsme do Nary jeli právě z Kyota. Mnoho lidí toto místo navštěvuje z Osaky, pro nás to ale byla logická zastávka po cestě na Koyasan.

Většina z vás si spojí Naru s jelínky - Nara je však mnohem více. Nara park je obrovská oblast, kde leží také největší památky města.  Měli jsme v plánu navštívit většinu hlavních památek, ale jelínci nás prostě dostali. Viděli jsme jen jeden chrám a pak jsme pobíhali od jedné skupinky jelínků k druhé naprosto unešení a najednou jsme museli odjet. 

Když jsme u jelínků.. myslete na to, že nejsou jen roztomilým bonusem k vašemu výletu do Nary. V místní tradici mají vysoce posvátný význam jako poslové bohů, i proto se tu jeleni volně pohybují mezi lidmi, chrámy a svatyněmi. 

S Narou se pojí velmi palčivá otázka, která je noční můrou nás všech, kteří plánujeme itineráře. Kolik času nechat na Naru... Odpověď je těžká, protože opravdu záleží jaký typ cestovatele jste, co chcete vidět a co chcete zažít. Jak jsme psali, my jen s jelínky strávili více než 3 hodiny! Myslíme tím, 3 hodiny krmení a mazlení -  žádnou velkou procházku po areálu. Pokud budete chtít stihnout i památky a nebudete se chtít uběhat, doporučujeme nechat si v itineráři skoro celý den. Věřte nám, že čas bude utíkat strašně rychle pokaždé, když k vám nějaký jelínek dojde - a to se bude dít každou chvilku. 

Jak "správně krmit" jelínky:

Jedna z nejznámějších a asi nejmagičtějších věcí, je moment, kdy se vám jelínek ukloní. Působí to jakoby převzali japonskou etiketu a slušně vás pozdravili. 

Samozřejmě realita je jiná. Jelínci se prostě naučili způsob, jak získat jídlo. Na mnoha místech v parku můžete zakoupit "shínka senbei" neboli jelení sušenky (asi za 30 kč za balení). Soužití s lidmi je naučilo, že za nějaký kousek přijde odměna. V parku můžete vidět,  jak se jejich chování mění. Kde je pohyb lidí větší, tam se klaní, už když jdou k vám. Naopak v zapadlejších částech se klaní, až když vidí sušenky. Také platí, že starší dodržují etiketu více než mláďata, která si toto chování teprve osvojují. 

Ať je realita jaká je, toto jsou kouzelné momenty, na které budete vzpomínat. Jak to tedy udělat správně?

Podle nás neexistuje žádný správný postup. Prostě ho můžete nechat uklonit se a pak mu dát sušenku. Četli jsme o způsobu tří poklon, kterými jsme krmili:

• 1. krok - vezmete sušenku. ukážete ji a zvednete mírně nad hlavu - jelínek se ukloní poprvé

• 2. krok - sušenku schováte za záda a jelínek se ukloní podruhé

• 3. krok - zopakujete krok jedna, čili sušenku zvednete mírně nad hlavu a jelínek se vám ukloní potřetí

• 4. krok -  dejte mu odměnu.

Video jak krmit jelínky najdete i na našem instagramu.

Zahrady Yoshikien - zahrada se skládá ze tří částí - tzv. jezerní zahrada, zahrada mechů a květinová čajová zahrada. Vstup sem by měl být zdarma a přišla nám jako hezký kontrast mezi nabušenými atrakcemi v parku - alespoň chvilku utéct do klidu.

Chrám Toda-ji - po jelíncích největší tahoun oblasti Nara. Nejslavnější částí chrámu je Hala velkého Budhy. Jak název napovídá najdete tam sochu 15m vysokého Budhy, která váží kolem 150 kg. 

Svatyně Kasuga-taisha - je známá tisícem luceren. Kamenné lemují cestu ke svatyni a uvnitř je další spousta těch měděných. Patří mezi památky UNESCO. 

Nekrmte je ničím jiným, než sušenkami k tomu určenými!!! Myslete na jejich zdraví a bezpečí. Sušenky jsou v parku dostupné i odpoledne, jen budete chvilku hledat stánek, který je ještě bude mít. 

Z Nary jsme vyrazili rovnou na Koyasan - jedno z nejposvátnějších míst, které jsme kdy navštívili a strávili jednu noc v budhistickém klášteře. Napsali jsme o tom samostatný článek - Noc v budhistickém klášteře.

Město gejšských čtvrtí, samurajů, zahrad, řemesel a zlata. Takto by se Kanazawa dala shrnout jednou větou. Občas se jí přezdívá malé Kyoto, ale rozhodně neslouží jako jeho náhrada. V mnoha itinerářích toto město chybí a pokud mají cestovatelé jen 2 týdny na cestu po Japonsku, volí raději Hirošimu než Kanazawu -  podle nás je to obrovská škoda. 

Kanazava totiž na mnoha místech drží svůj historický ráz a opravdu máte pocit, že jste se přenesli do úplně jiného Japonska -  toho starého, původního. Malé čajovny, dřevěné domky, keramika a výroba zlatých plátků nejen díky tomu všemu je Kanazawa na seznamu UNESCO jako město řemesel. Právě její kouzlo leží ne ve velikosti, nebo umístění, ale v celkové atmosféře. Historické čtvrti jsou opravdu historické, ne přestavěné -  Kanazawě se totiž vyhnulo (jako jednomu z mála míst) bombardování za 2. světové války, i ostatní válečné konflikty a přírodní katastrofy, takže již pře 430 let nezažilo žádnou pohromu. To je zajímavý fakt, protože mnoho památek v Japonsku bylo právě kvůli válečným konfliktům nebo katastrofám restaurováno nebo znovu vystavěno. Tady máte skutečnou historii!

Hrad Kanazawa - za nás asi nic, co byste nemohli minout. Hrad mnohokrát vyhořel, takže většina jeho částí je zrekonstruovaná nebo obnovená. Upřímně, pokud budete mít čas a chuť projděte se kolem hradu, prozkoumejte jeho zahrady a sejděte dolů podél jeho hradeb. Pokud máte itinerář nabitý a nestíháte, tak vynecháním hradu vaše dovolená nebude nijak zvlášť trpět.

Zážitek se zlatými plátky - Kanazava je zajímavá tím, že produkuje 99% japonské produkce zlatých plátků a tato produkce patří samozřejmě k historické řemeslné tradici města. A byla by škoda ji vynechat. Máte možnost navštívit muzeum zlatých plátků a o tomto řemesle se dozvědět mnohem více, ale taky si můžete zkusit samotné plátky přenášet z jednoho místa na druhé (je to velmi náročné - jsou extrémně křehké), a dokonce si vybrat předmět, který si sami pomocí zlatých plátků ozdobíte. Během workshopu vám představí techniky, jak se zlatem pracovat a tradá vezete si domů unikátní vlastnoručně vytvořený suvenýr. 

Gyokusen-en Nishida Family Garden - tahle zahrada patří k nejstarším zahradám ve městě -  je stará přes 120 let. Uvnitř najdete také nejstarší čajový domek a můžete si v něm objednat i čajový ceremoniál. Pro nás to byl jeden z nejsilnějších zážitků. Krásná malá zahrada, malinký čajový domek a obrovská pokora. Čajový ceromoniál můžete absolvovat na mnoha místech, ale pokud dáte na nás, užijete si něco víc - užijete si nejen čas, ale i historii a atmosféru.

Higashi chaya district - největší a nejznámější čajová čtvrť Kanazawy. Celá čtvrť je lemovaná dřevěnými fasádami domů, které ukrývají různé krámky s jídlem, suvenýry, keramikou i ubytováním. Celá čtvrť je jedna z nejmalebnějších historických čtvrtí, které jsme navštívili, nicméně je také velmi turistická, nečekejte prázdné uličky a klidnou procházku. I když my jsme měli docela štěstí a nebylo úplně narváno (jak vidíte na fotce), ale na to nespoléhejte. 

Kazuemachi Chaya District - třetí a poslední čajová čtvrť Kanazawy, ležící přímo u řeky Asano - tím získává úplně jinou atmosféru než ty ostatní. Jde zase spíše o kratší klidnější zastávku zejména ve srovnání s Higashi. Rozhodně ji doporučujeme navštívit i po setmění. Fasády domů jsou nasvícené, kolem řeky panuje klid a jen z oken můžete slyšet zpěv gejš, které baví své hosty.

Setkání s Gejšou - kdo by netoužil po tom, mít možnost strávit čas a mluvit s opravdovou gejšou. A my jsme si řekli "kde jinde než v Kanazawě?" Setkání s gejšou je stále jedním z velmi exkluzivních zážitků díky ceně (okolo 20 tis. Kč). V ceně máte bohatou večeři, tlumočníka a setkání s gejšou i maiko. během hodiny a půl vám bude zpívat, hrát na různé hudební nástroje, zahraje si s vámi tradiční japonské hry a posadí se s vámi ke stolu, kde máte možnost ptát se jí na cokoli, co vás napadne. Nevěříte, jak rychle ten čas plyne. Víme, že je to drahé ale upřímně - toto pro nás bylo Japonsko.

Tak jak bývá Kanazawa opomíjená, tak je i krásná. Na konci cesty už je člověk unavený, ale rozhodně se vyplatí nechat si obrovské zážitky, jako je právě setkání s gejšou, až ke konci itineráře - máte se pořád na co těšit a mnohem více toto setkání oceníte, když jste měli možnost více poznat kulturu Japonska a jeho zvyky.

Místa, která jsme v Kanazawě navštívili:

Zahrada Kenrokuen - rovnou začneme tím, že je to jedna ze 3 nejkrásnějších zahrad Japonska a rozhodně právem. Říká se jí "zahrada šesti ctností". Krásná zahrada by se měla vyznačovat těmito atributy: prostornost, kompozice, stáří, vodní prvky a krásné výhledy - a tohle vše je Kenrokuen. Celá zahrada je určená k bloudění a procházení, zapomeňte na mapu. Procházejte se, obdivujte, bloumejte a věřte, že nakonec všechny cesty vedou do Kenrokuen a nevynecháte ani jedno zajímavé místo v zahradě :) Byla to opravdu nejkrásnější zahrada, kterou jsme v Japonku navětívili a už se těšíme, až se tu budeme procházet znovu.

Nagamachi samurai district - ano, čtete správně. Samurajská čtvrť! Tady si užijete procházku úzkými uličkami lemovanými dřevěnými domky. Mnoho z nich je otevřených a máte možnost nahlédnout minimálně do zahrad, někde i do samotných domů. Nejvýznamnější zastávkou je pravděpodobně "Nomura Samurai Heritage Residence" je to dům, který po generace patřil rodině samurajů vyšší vrstvy, kde si můžete prohlédnout pokoje, projít se po domě, obdivovat zahradu a prohlédnou si i malé muzeum.

Nishi-chaya district + museum - malilinkatá čtvrť. V Kanazawě jsou celkem 3 dochované čtvrti s čajovnami a toto je ta nejmenší z nich. Doslova bychom ji označili jen jako jednu hlavní uličku. Pokud ji vynecháte, nepřicházíte o moc, ale my chtěli vidět rozdíly mezi všemi 3 čtvrtěmi. Muzeum ukazuje jak čajovny nesloužily jen k servírování čaje, ale jako zábavní podniky, kde gejši bavily hosty. Máte možnost nahlédnout do zrekonstruovaných interiérů čajoven.

Samurai Residence Kurando Terashima's House - méně známý, a díky tomu méně navštěvovaný samurajský dům. Můžete ho zvolit i jako alternativu k Nomura Samurai Heritage Residence. Za nás je ten kontrast zajímavý. Prohlédnete si, v čem se domy liší, jaké mají zahrady a uspořádání místností a prohlédnete si více předmětů ze života samurajů.

Omicho market - snad nejznámější trh v Kanazawě. Díky její poloze (blízkost u moře) tu ochutnáte ty nejčerstvější mořské plody. Pozor, jen kolem oběda je to hodně exponované místo. Na druhou stranu, kde jinde ochutnat místní speciality než na trhu, který vznikl už v období Edo?

Hrad černé vrány. Jak jsme psali už v úvodu u hradu Himeji (hradu bíle volavky) toto je jeho "bráška". Hrad leží kousek od Nagana a pro nás byl téměř po cestě z Kanazawy zpět do Tokya. Hrad Matsumoto patří k 5 hradům označeným jako národní poklad Japonska. Kolem hradu si užijete mimo jiné výhledy na Japonské Alpy - právě kulisa hor za obrysem černého hradu dává místu kouzlo.

Nás samotný hrad až tak neuchvátil. Možná to bylo tím, že jsme po cestě již několik hradů navštívili a architektura hradů není unikátní (jako například v u nás). Naopak každý hrad vypadá velice podobně -  liší se jen tím, zdali je vevnitř přetvořen na muzeum, jestli je původní, nebo znovu vystavěný a jestli je na kopci, nebo ne. Pokud byste okruh jeli v opačném směru, věříme že byste Matsumoto považovali za jeden z nejkrásnějších hradů a naopak Himeji jen za zastávku na cestě. Minimálně poetika kontrastu návštěvy černého a bílého hradu stojí za to!